www.CITERA .cz

Co vlastně víme o citeře?

    Loňského roku se uskutečnil na Janáčkově konzervatoři v Ostravě seminář a koncert Vídeňského citerového kvarteta, jehož vedoucí je paní Hannelore Laister. Organizátorem akce byl Ostravský citerový klub Radegast. Na koncertě zazněla komorní díla od DallÁbaca (sonáta op.l, č.4), G.F.Händla (Sarabanda), W.A.Mozarta (Menuet ze symfonie g moll), F.G.Knotzingera (Pocta J.S.Bachovi) a J.Strausse (melodie z operety Netopýr). Soudobá podoba citery je relativně mladá (cca 150 - 180 let) a proto tato díla zazněla v transkripcích od renomovaných autorů F.G.Knotzingera a H.Prölla. Z novodobější produkce vídeňských citerových komponistů zazněla díla od již zmíněného F.G.Knotzingera (1908 -1993) a Gerta Lasta (nar.1921). Závěr koncertu byl věnován moderním soudobým skladbám a variacím  (Led Zeppelin) a to v sólovém podání mladého, dokonce českého citeristy Michala Müllera, žáka paní Hannelore Laister na vídeňské konzervatoři.

    Koncert měl vynikající uměleckou úroveň a přesvědčivě ukázal studentům i profesorům Janáčkovy konzervatoře možnosti tohoto nástroje. Změny dynamiky, rytmu, barevnosti tónů byly na uvedených skladbách velmi dobře prezentovány. Příbuznost s kytarou, která je zřejmá již ze shodného názvoslovného základu je dána obdobným typem hmatníku s melodickými strunami (a tím i obdobným způsobem  a obdobnými možnostmi tvorby tónů - trylky, tremola, přírazy, staccata, odtrhy, legata, glissanda, obaly, flažolety přirozené i umělé, vibráta atd.). S klavírem má citera společný způsob psaní not ve dvou osnovách (v houslovém klíči melodické struny levé ruky a v basovém klíči doprovodné struny volné). Systém uspořádání doprovodných strun samozřejmě umožňuje hru v libovolné tónině. Celkový rozsah tónů je značný, cca 6 až 6,5 oktávy (cca 3 oktávy na doprovodných strunách a 4 oktávy na melodických strunách - s částečným vzájemným přesahem).

    Ohlas mezi pedagogickým sborem na uvedený koncert byl velmi pozitivní, ale dalo by se to vyjádřit také takto: „to co bylo vyposlechnuto je úplně jiný nástroj, než jak je popisován v encyklopedických publikacích. Jak je to možné?

    Chce-li se nezasvěcený seznámit blíže s tímto nástrojem, má k tomu poměrně málo příležitostí a informací. Pokud neshlédl některou z výstav citer („Citera v Čechách“ v Chebu roku 1988, „Citera můj instrument“ v Havířově a Frýdku-Místku roku l995 a „Citera v Čechách, na Moravě a ve Slezsku“ v Praze na Hradčanech roku 1996), nebo pokud nesehnal málo rozšířenou monografii na toto téma (Folprecht Jan:Citera v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 1996) či nezalistoval v některém z článků Doc. Dr. L. Kunze (např.:Návrat citerové hry v Českých zemích, Sb.IV OKS Příbram, 1989) nezbývá než se obrátit do knih věnovaných encyklopedickému přehledu hudebních nástrojů, nebo přímo do encyklopedií. Leč co se tam lze dočíst?

    Stručný slovník věcný (Jakub Malý, Praha 1875, díl II) zachází až do antického bájesloví o Amfionovi  a zdůrazňuje materiál strun (což není podstatou nástroje). Ottův slovník naučný (Praha 1882, 5. sv.) poněkud mate čtenáře tím, že popisuje částečně provedení  vývojově předcházející (tj. kobzu, resp. šajtholt). Soudobý ilustrovaný encyklopedický slovník (Academia, Praha 1982) citeře věnuje jen pár řádků, ale alespoň tím nic nezkresluje.

    V knize Antonína Modra „Hudební nástroje“, která se dočkala od r.1938 do r.1997 již osmého vydání, je věnován citeře krátký odstavec, zakončený větou:“ ... Citera má jasný a příjemný, ale jednotvárný tón. Je dobrým lidovým nástrojem.....“. Nespletl si zde autor klasickou citeru s tzv. „citerou akordovou“ (též zvanou stolní harfa atp.)? Na tu lze uvedený výrok bezpochyby vztáhnout.

    Josef Hutter (viz lit. č.3) citeru jako nástroj vcelku pomíjí a v obrazové příloze uvádí pouze kuriózní varianty smyčcových citer.

    V r.1994 vyšla od Jos.Kotka kniha „Dějiny české populární hudby a zpěvu 19. a 20. století“. Krátký odstavec věnovaný citeře v prvém díle upoutá informací, že jde o epizodní záležitost v našich zemích. Výše zmíněné výstavy prokázaly pravý opak.

    Ještě větší nepřesnosti se lze dočíst v nedávné publikaci Pavla Kurfürsta „Organologie“ (nakl.Georgius, Hradec Králové, 1998).Korekce chyb a nepřesností by vydala na samostatný článek.  Polopravdy zde uvedené sklouzávají do tendenčního charakteru, což dokládám pouze dvěma ukázkami: hned v prvé větě uvedená pejorativní synonyma  „Brnkadlo, cimbálek, cinkadlo, žebradlo....“ považuji nejen za nevhodná, ale i neznámá. (Marně jsem hledal u stati o klavíru tomu obdobné synonymum „libozvučná břinkotruhla“.)   A co korektnost výroku „...v nekoncertním provedení bývá hra na citeru často zjednodušována...“. Ano, je tomu tak,ale u jiných nástrojů to neplatí?

    Před l. světovou válkou v Praze vycházel  odborný časopis „Český citerista“ (od r.1891) a existovalo množství českých citerových klubů. Nikoho by nenapadlo spatřovat ve hře na citeru něco nečeského (viz lit.č. 13.). Od konce první světové války se však u nás začalo pohlížet na citeru skrze národnostní optiku a to dosti pokřivenou. Tak se dodnes rádi utvrzujeme v tom, jak je to nástroj cizácký (nejprve rakušácký, posléze velkoněmecký) a jak je hudebně méněcenný. Z toho všeho pro nás v Čechách a na Moravě vyplývá nepotřebnost se jím blíže zabývat. Jako balzám na duši zní mi výrok pana Adolfa Mainela z Marneukirchenu, jednoho z nejrenomovanějších výrobců citer v Evropě, vyslovený po shlédnutí mé výstavy citer v Chebu:“...Výstava přesvědčivě prokázala samostatný a kontinuelní vývoj citer v Českých zemích od středověku po současnost. Netušil jsem do té doby, jak vynikající nástroje se kousek od nás vyráběly....“.

    V důsledku přetrvávajících postojů z počátků století došlo k zapomenutí na tento kdysi u nás velmi rozšířený nástroj (téměř polovina všech v Evropě zhotovovaných citer se vyráběla u nás) a malá informovanost o něm  pak se promítla až do mnou výše citovaných  vybraných polopravd, které jsou horší nežli nepravdy, neboť jsou v podstatě nevyvratitelné. Tyto polopravdy se vytrvale a opakovaně opisují po celých posledních padesát let.

    V archivu našeho klubu evidujeme přes 5500 kusů notové literatury pro citeru od cca 1200 autorů. Jsou to jednak úpravy starší vážné literatury a lidových písní a také tehdy populárních operních a operetních melodií a jednak skladby psané přímo pro citeru. Je zde i mnoho skladeb od českých citerových autorů (J.F.Bernhardt, V.Buchelt, Fr. Cibula, K.Cibula, J. Formánek, G.A.Kraml, Jos.Novák, A.Opitz, E.Pavel, E.Vondráček a mnoho dalších) i od těch, kteří z Čech odešli do zahraničí (J.Stanislav, A.Smeták, F.Kolmánek, J.Neukirchner, F.Rezek, E.Kleibl, R.A.Kabátek a j.).

    V Ostravském citerovém klubu Radegast se snažíme působit na veřejnost a předkládat reálné důkazy. Tak jsem, jako předseda tohoto klubu uspořádal uvedené výstavy, několik setkání českých citeristů (v letech 1990 - 1994), kromě mnoha článků napsal zmíněnou monografii a v loňském roce  uspořádal I.mezinárodní kongres citeristů v Rožnově p.R., na který přijelo na 150 účastníků z dvanácti zemí světa.

    Rád bych vyzval odbornou veřejnost k diskuzi jak odstranit začarovaný kruh mezi zakonzervovanými archaickými názory a malým zájmem laické i odborné veřejnosti. Tento problém je přeci obecný a netýká se jen citer (viz např. lit.č.18 ).

    Aniž bych si chtěl přisvojovat patent na jediný možný a správný popis citer, chtěl bych přispět k tomu, aby za pět, deset či padesát let stále nevycházela odborná literatura reflektující názory konce 19. století. Nabízím proto následující encyklopedický popis citery:

    Citera  je mnohostrunný drnkací nástroj  s plochým trupem. Pro hru se klade na stůl a hraje se na ní vsedě.

    Korpus citery se skládá z vrchní desky s ozvučným otvorem (jedním nebo více), spodní rezonanční desky, hlavice s mechanikou (pro napínání melodických strun) a kolíky (pro napínání volných doprovodných strun pomocí klíče) a protilehlého struníku opatřeného pražcem. Vrchní a spodní desku spojují po obvodě Luby a celý povrch bývá dýhován. Vnitřek korpusu bývá vyztužen několika žebry, které slouží k jeho zpevnění, neboť tah strun je značný. Na vrchní desku je podél okraje připevněn hmatník s chromaticky rozmístěnými kovovými pražci.  Protější okraj trupu bývá esovitě vykrojen.  Spodek citery je opatřen třemi nožičkami s kovovými hroty. Nožičky slouží k přenosu rezonance na desku stolu (pro zesílení zvuku) a hroty zajišťují stabilní polohu (aby citera po stole neklouzala).
    Rezonanční desky bývají zhotoveny ze dřeva smrkového, Luby a dýhování desek bývá z javoru nebo palisandru. Hmatník se obvykle zhotovuje z ebenu.

    Ostrunění: Struny jsou napjaty paralelně s vrchní ozvučnou deskou a jsou dvojího typu: Nad hmatníkem s pražci se nachází pět melodických strun a dále (souběžně s nimi) pokračují volné struny doprovodné (akordové, basové a kontrabasové), kterých bývá 27 až 37 (podle vybavení kontrabasovými strunami). Normální ladění strun melodických je zobrazeno na obr. č.1. U nás se hojně vyskytuje též ladění tzv. vídeňské, zachycené na témže obrázku.
    Ladění doprovodných strun je tzv. kvarto - kvintové, tj. směrem od hmatníku klesá ladění sousedních strun v intervalu kvartovém, což však po dvou až třech intervalech bývá přerušeno oktávovým vzestupem (prakticky o kvintu) a tak jsou v doprovodu vystřídány všechny tóny rozsahu. Praktický význam tohoto ladění (viz obr. č.1), které zavedl Nikolas Weigl roku l838, spočívá ve stabilní formě hmatů doprovodných kvintakordů a ve vzájemné přilehlosti základních akordů příslušné tóniny.

    Způsob hry spočívá v tom, že prstýnkem na palci pravé ruky se drnká melodie na hmatníkových (melodických) strunách, ovládaných prsty levé ruky a ostatními prsty pravé ruky se hraje současně doprovod (různou kombinací úderů doprovodných strun).
    Noty pro citeru píší se (tak jako u klavíru) ve dvou notových osnovách  - v  houslovém klíči noty melodické a v basovém klíči noty doprovodné.

    Historie vývoje a výroby citer: Předchůdcem citer, jak je známe za období posledních 150 let, byly lidové hudební nástroje zvané v alpských krajích šajtholt, ve Švédsku hummel, v Norsku langleik, v Dánsku langspil a v našich zemích kobza. Nástroje podobné kobze (šajtholtu) se používaly od nepaměti a používají se dodnes po celém světě, od východu Asie po Afriku (viz lit. č. 5).
    Začátkem 19. století došlo v oblastech, kde se používal šajtholt k přerodu těchto starých trsacích citer v drnkací mnohostrunné nástroje. Weigelův princip ostrunění dal základ vzniku moderní citery. Vůdčími místy z hlediska vývoje, výroby a užití citer byla Vídeň a Mnichov. Proslulým hráčem byl Johann Petzmayer (1803 - 1884),dvorní virtuos knížete Maxmiliana Bavorského.
    První typy citer se nazývaly podle místa svého vzniku: salzburská a mittenwaldská forma. Počátky výroby citer v Mnichově jsou spojeny se jmény:Franz Kren, Ignaz Simon a Georg Tiefenbrunner. Zakladatelem hromadné výroby kvalitních citer byl Anton Kiendl ve Vídni  a v Mnichově Mathias Amberger. Koncem 19. století existovaly v Evropě desítky vynikajících výrobců.
    Ani české země nezůstaly stranou, což dokládají nejen dochované instrumenty Antonína Mitáše z Litoměřic a Bernarda Berkmajera z Jihlavy (z poč.19. stol.), ale i pozdější výroba podkrušnohorská - reprezentovaná zejména Antonínem Bräuerem z Lubů (Schönbach). Jedním z prvních doložitelných citeristů u nás byl František Dvořák, otec hudebního skladatele Antonína Dvořáka. Velkými českými průkopníky hry na citeru byli bratři Karel a František Cibulové. Vydali velké množství vlastních skladeb i několik škol hry.

    Soudobou špičkovou produkci v Evropě reprezentují jména Adolf Meinel a Horst Wünsche z Markneukirchenu a Ernst Volkmann v Ingolstadtu. Dnes už není citera ani tak úzce ani tak intenzivně vázána na oblast střední Evropy, jako tomu bylo koncem minulého století.  Je rozšířena sice střídmě, ale po celém světě, zejména nachází dnes uplatnění v Japonsku a USA.

    Členění citer se ustálilo do čtyř velikostních kategorií a několika tvarových provedení. Základním typem jsou citery diskantové, jejichž první hmatníková struna je laděna na  „komorní a“ a menzura hmatníkových strun je 410 až 430 mm.
O kvintu výše jsou laděny tzv. kvintové citery, které mají menzuru cca 390 mm.
O kvartu níže nežli diskantové jsou laděny citery altové (elegické), s menzurou 505-510 mm.
Basové citery jsou laděny o oktávu níže a mají menzuru cca 570 mm.

    Běžné diskantové citery mívají 27 až 29 doprovodných strun. Těm co jich mají více se říká koncertní a špičkovým typem koncertních citer jsou tzv. citery harfové, které mívají  cca 37 doprovodných strun, menzuru až 440 mm a především jsou charakteristické ozdobným sloupkem, jímž je zpevněno vykrojení trupu (viz. obr. č.2).
Současným progresivním provedením citer jsou nástroje E.Volkmanna, stavěné ve formě psalteriové, tj. s lichoběžníkovým trupem a třemi ozvučnými otvory s rozetami.

Autor:   Doc. Ing. Jan Folprecht, CSc.

Masarykovo nám. 20   

Ostrava  701 00

tel/fax: 59 611 30 96

 

Literatura:

 

1) Malý Jakub:Stručný slovník věcný, díl II., Praha 1875

2) Otto J.:Ottův slovník naučný (5 sv.), Praha 1882

3) Hutter Josef: Hudební nástroje, Fr.Novák, Praha 1945

4) Modr Antonín: Hudební nástroje, Supraphon, Praha (6. vyd.), 1977

5) Buchner Antonín: Hudební nástroje národů, Artia l969

6) Brandlmeier Josef: Handbuch der Zither I, II, München 1963, 1979

7) Kunz Ludvík: Die Volksmusikinstrumente der Tschechoslowakei, Teil I, Handbuch der Europäischen Volksmusikinstrumente, Leipzig 1974

8) Kunz Ludvík: Návrat citerové hry v Českých zemích, Sb.IV, OKS Příbram 1989

9) Kotek Josef: Dějiny české populární hudby a zpěvu (sv.l)19. a 20. století, Academia, Praha 1994

10) Kurfürst Pavel: Organologie, Georgius, Hradec Králové 1998

11) Folprecht Jan: Několik rad začínajícím citeristům, OKD Příbram l987

12) Folprecht Jan: Klub pražských citeristů, OKD Praha 3, 1989

13) Folprecht Jan: Připomenutí historie Klubu českých citeristů v Chicagu, Sb.1991, Konst.Lázně

14) Folprecht Jan : Citera v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Zither in Böhmen, Mähren  und Schlezien), Shromáždění Němců v Čechách, Ostrava 1995

15) Michel Andreas: Zithern, Universität Leipzig, 1995

16) Laturell Volker D.:Zwei Jahrhunderte Zithern in München, Preissler 1997, München

17) Hartmann Josef: Die Zither in Wien (Teil I,II), VAMÖ 1997

18) Kleňha Jiří: Harfenictví v Čechách, Granit, Praha 1998

19) Ilustrovaný encyklopedický slovník, Academia, Praha 1982

20) Ross Ingeborg: Wiener Stimmung - Normal Stimmung - Müncher Stimmung .... sind das Religionen?, sb. Konst. Lázně 1991

 

Java Script ze stránky - www.jaknaweb.com