Citery v Čechách, na Moravě a ve Slezku

Jan Folprecht, Ostrava 2005

Resumé

Tato publikace konečně zaplňuje dosavadní informační vakuum, které u nás po více jak sto let panuje. Je tedy první publikací, která zasvěceným způsobem seznamuje naši hudební veřejnost s minulostí i přítomností citer v našich zemích. A troufám si říci, že v tomto smyslu je i velkým překvapením, neboť odkrývá překvapivě bohatou minulost jak výroby, tak užití těchto nástrojů u nás. Tím, že citera se stala u nás v posledních padesáti letech zcela zapomenutým a tedy opomíjeným nástrojem, neměl autor této monografie lehkou úlohu. Bylo zapotřebí seznámit čtenáře s citerou nejprve jako se zcela svébytným hudebním nástrojem a poté teprve odkrývat jeho domácí historii. Kupodivu se tak vylupuje zcela jiná role tohoto nástroje, nežli bylo a je až dosud ve všech encyklopedických odborných publikacích v rámci chordofonů uváděno. To co je v této knize publikováno prokazatelně svědčí nikoliv o epizodním a plagiativním výskytu citer u nás, ale naopak o kontinuálním a samostatném vývoji citer v českých zemích. A to je pro naši hudební veřejnost zcela nový poznatek.

Bylo nutné se také věnovat důvodům zmíněného zapomnění. Autor odkryl společensko-politické pozadí, které v průběhu 20. století se přičinilo rozhodující měrou o téměř úplné vymýcení citer z českého hudebního instrumentáře. Myslím, že není druhého takového hudebního nástroje, který by se tak nešťastně zapletl do národnostně-politických zvratů, které zmítaly Evropou celé dvacáté století. Folprechtovou velkou a trvalou zásluhou je, že se přičinil o zachování kulturní paměti našeho národa právě na tomto poli, kde sám národ se po první světové válce dobrovolně tohoto dědictví vzdal a po druhé světové válce se v tom utvrdil. Právě vyloučení národnostního šovinistického přístupu k citerám je základní formou přístupu autora k historii, která umožnila získat nový pohled na minulost. Jsem již pamětníkem a proto mohu potvrdit, že na přelomu 19. a 20. století byla u nás citera téměř v každé domácnosti. Žel, vlivem zmíněných společenských zvratů zachovaly se u nás citery sice stále ve velkém počtu coby rodinné památky po prarodičích, ale téměř nikdo už na ně neumí zahrát.

Inspirativní je kapitola popisující různé druhy citer. Vzhledem k výše uvedenému je důležitá stať o valašských kobzách, tj. o lidové trsací formě citer u nás. Podrobně je popsána stavba citer v minulosti i těch současných. Velký prostor je věnován způsobům ladění. Zde mohou čerpat vědomosti komponisté, kteří by se rozhodli pro tento nástroj něco složit. Velmi zajímavé čtení je o tom, jak se kdysi hráči sdružovali u nás do tzv. klubů. To je společenský fenomén, který je citeře zcela specifický. Velmi výmluvné jsou doklady i o tom, co se na citery hrávalo. S tím souvisí i notová dokumentace skladeb od autorů, zabývajících se v českých zemích komponováním převážně pro citery. Totéž se týká i českých citerových škol. Zcela překvapivé jsou počty výrobců citer u nás, zejména v Schönbachu. To vše uvádí českou citeru do zcela nových mezinárodních souvislostí.

Značný prostor věnoval Folprecht i současnému dění v této oblasti u nás. V této souvislosti se nemohu pochvalně nezmínit o autorem provozované stálé expozici „Citera v Čechách, na Moravě a ve Slezsku“, která již několik let v Ostravě úspěšně seznamuje návštěvníky v podstatě o tomtéž, co je obsahem této knihy, tj. o překvapivě bohaté a neprávem zapomenuté minulosti citer v českých zemích.

Závěrem znovu opakuji, že je nanejvýše dobře, že tato publikace vychází. Určitě přispěje nejen k zachování paměti dalších generací, ale i k rozšíření hry na citery a to ať už v amatérském, či koncertním provedení. Věřím, že po přečtení této knihy se zvýší zájem o citery a že se u nás najdou komponisté, kteří se pokusí přiblížit ji posluchačům novodobou formou.

Autor: Jan Folprecht První monografie o citerách v českém jazyce Vydavatel: Ostravský citerový klub Radegast, Ostrava 2005 Obsah knihy