Paměti citeristy

"motto"

My citeristé

     My citeristé ne nadarmo podobni jsme sektám náboženských zanícenců. Týden co týden se pravidelně scházíme, tajuplné dřevěné kufříky v rukou, abychom se v úzkém kruhu společně oddávali své bohoslužbě – hře na nepochopitelně složitý a svým vzhledem zcela archaický hudební nástroj – citeru.

     Ačkoliv naše zanícení a obětavost je bezmezná, zůstáváme stále jen hrstkou zasvěcených, bez povšimnutí, či dokonce následování svými spoluobčany.  Co nás vede k této prapodivné apoštolské činnosti? Je to základní článek naší věrouky a ten zní, že jednou přijde den, kdy opět zaskví se citera v plné své slávě, kdy citera stane na nejvyšším stupínku popularity mezi ostatními hudebními nástroji. To je to místo, které si ten neprávem opomíjený nástroj zasluhuje. To bude ta chvíle, kdy se všichni budeme moci oddávat do libosti podmanivým tónům citerových strun. Utichne ryk a shon a na celém světě zavládne pokoj a mír.

      To je tedy ten hnací moment všeho našeho usilování. Pro tento ideál je ochoten každý z citeristů přiložit svou ruku k dílu. U vědomí své výlučnosti dále se budeme proto scházet a trpělivě čekat na ten vytoužený den. Však on jednou přijde.

                                                                                                       Jan Folprecht